Chrastavská polepšovna

Chrastava je od Liberce co by kamenem dohodil, tím pádem jsou mi potíže vedení tamější polepšovny tak trošku bližší. Zkusila jsem se zamyslet nad pár širšími souvislostmi (nejen) výchovy...

V poslední době se široce diskutují poměry ve výchovném zařízení v Chrastavě. Znovu se ukázalo, že máme problém s výchovou některých dětí. Je v pořádku, že se snažíme se být demokratičtí, chránit práva a zájmy dětí. Ale na druhé straně přílišná práva přináší problémy pedagogům a vychovatelům. Kde vlastně demokracie a ochrana práv končí a kde má začínat výchova a výchovné tresty? Dětská kriminalita je velmi složitý problém a rozhodně nemá snadné řešení. Něco málo by možná vyřešilo snížení hranice trestní zodpovědnosti – na soudech by mělo být rozpoznat, zda žák osmé třídy udělal chybu a z frajeřiny ukradl v sámošce pytlík bonbónů nebo zda jde o člena gangu, který se za svou neplnoletost jenom mazaně schovává (nebo je schováván) a kryje ty starší.

V této souvislosti se maličko ztrácí skutečnost, že v Chrastavě jde o velmi problémové mladistvé a že jsou v tomto zařízení za trest. Každý, kdo se ohání jejich právy maličko zapomíná, že i pracovníci zmíněného ústavu, kteří se s těmito delikventy denně stýkají, mají nějaká práva a i veřejnost by měla před těmito dětmi ochranu požívat.

Podívám-li se na to z ještě většího nadhledu, pak si nemohu odpustit poznámku, že žijeme v éře „práv“. Pořád se někde řeší nějaká práva, ale nějak mi tu chybí vyvážení odpovědností. Všichni mají právo na vše, nejnověji se diskutuje právo na bankovní účet a na internet zdarma pro každého ale kam dojdeme, když úplně zapomeneme také na povinnosti? Děti (všechny, nejen problémové) se nemají nutit se učit, dospělí nemají povinnost ani jít k volbám, miliony ekonomických migrantů mají právo usadit se v Evropě a žít si v ní podle svého. Kdo by je nutil pracovat je xenofob… Neděsí vás to všechno?