Vysvědčení – nejtrvanlivější mediální klišé

V našem životě je jenom pár jistot. Jednou z nich je, že na Vánoce dávají v televizi pohádku. Další jistotou mediálního světa je vysvědčení a jak bude v médiích podáno.

Televize nám 30. června večer ve zprávách ukážou hodné děti předávající učitelce kytku za vysvědčení a zcela jistě nebude chybět rozhovor s někým z Linky bezpečí, kdo zasvěceně pohovoří o tvrdých trestech v některých rodinách za špatné známky a zmíní, že se některé děti bojí domů. Každý rok mi hlavou rezonuje taková myšlenka: Jak se vůbec může rodič, který (případné mizerné) známky svých ratolestí zjistí až z vysvědčení, vůbec cítit oprávněn děcko kritizovat? To nechodil na rodičovské schůzky, kde se nevalné studijní výkony zcela jistě probírají? To se nezeptal kolem 20. června, kdy se na drtivě většině škol známky uzavírají? To se fakt někdo hodnocení potomků dozvídá až z úředního papíru a pak se ještě diví? Moc se mi nechce věřit, že to je nějak masový jev, spíš někdo každý rok usoudí, že to divák očekává, takže se natočí zas něco podobného. Prostě tradice.