Voda – téma krajských voleb?

Letošní léto sice nebylo tak horké jako loňské, ale politickou teplotu zvyšovala cena vody. Proč by se voda měla stát jedním ze zásadních krajských a komunálních témat? Přečtete si co si o tom myslím...

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) navrhl razantní nárůst poplatků za odběr podzemní vody ale šéf exekutivy Sobotka se slova „zdražení“ pár týdnů před krajskými volbami zalekl a debatu prozatím zastavil. Proč by nás tato situace měla zajímat?

Nejméně důležitou je otázka „ceny vody“. Pokud by úhrada za odběr podpovrchové vody stoupla řekněme ze tří korun na šest, jde sice o stoprocentní zdražení, ale v celkové ceně vody například ve východní části Libereckého kraje, kde kubík vody stojí víc než stokorunu, to fakt nehraje moc velkou roli.

V Libereckém kraji však do ceny vody podzemní voda prakticky nevstupuje, takže by nás to nemuselo zas tak trápit. Co by nás ale trápit mělo, a tady už se dostávám k otázce z titulku dnešního článku, je způsob hospodaření s vodou, poměrně strategickou surovinou. V divokých 90. letech u nás masově došlo k oddělení vodohospodářského majetku a jeho „provozování“. Tuzemská pitná voda je bohužel v rukou zahraničních firem, které berou vodu z našeho území skoro zadarmo, přivedou ji trubkami, které nepostavily, ani se o ně moc nestarají, do našich domácností za drahé peníze. No a zisky “odtečou” zase do zahraničí. Loni to byly dvě miliardy. Zjednodušeně řečeno – provozovatel prodává vodu a vlastník (obce) platí opravy a údržbu infrastruktury. Fajn byznys pro provozovatele – rizika veškerá žádná, zaručený profit, a to i tam, kde dodržují vládou stanovenou „sociálně únosnou cenu vody“… Leckde mají tento model zachovaný dodnes. Města jako Kroměříž, Pardubice, Přerov, Náchod se modelu zvanému „provozní tunel“ ubránily a dnes mají cenu vody na rozumné úrovni a peníze, které od koncových uživatelů vody vyberou, zůstávají v regionu na potřebné opravy a údržbu. Většina ostatních obcí v naší zemi je dodnes draze školena z reálného byznysu a jedinou starostí „školitelů“ je prodloužit tento model až donekonečna.

Ráda bych se vyvolala debatu, zda by neměly obce a kraje uvažovat o vstupu do vodohospodářského byznysu a hrát tam roli jak zodpovědného správce (nemusejí nikam posílat stovky milionů dividend) tak informovaného správce a investora. Odborně na to jistě mají a finančně zcela určitě také. Jsem ráda, že některá média v čele s MFD se tímto problémem již začala zabývat a musím zde ocenit obrovskou práci, kterou na poli odehnání „žab od našich pramenů“ odvedl pan Radek Novotný (víc na www.pravdaovode.cz)

Zajímá mě, co si o tom myslíte vy?

A na doplnění ještě pár faktů:
Když se podíváte na mapu cen vody, zjistíte, že nejdražší voda v České republice je právě v našem, Libereckém kraji.

Praha 85,18 Kč/m3, Brno 75,14 Kč/m3, Ostrava 76,06 Kč/m3, Plzeň 100,42 Kč/m3, Olomouc 84,22 Kč/m3, Hradec králové 9,35Kč/m3 a v České Lípě, Liberci a Jablonci 98 Kč/m3. Ale v Turnově je to 102,00 Kč/m3, když v Krnově platí jen 45,43Kč/m3 – to je nejméně v ČR.

Posledních dvacet let spotřeba vody v ČR klesá, před 25 lety byla dvojnásobná.

Česko je na třetím nejhorším místě, co se týká množství použitelných zásob sladké podzemní vody na jednoho obyvatele. Do ČR nepřitéká žádná řeka, jsme závislí jen na srážkách. Odhad podzemních vod je jedna miliarda kubíků vody. Navíc třeba obří polský důl v Turowě by mohl velmi negativně ovlivnit množství podzemní vody v našem kraji.